4.7. -7.7.2022
Kolem řeky cesta a historické centrum města
Odpočinkový den a zamávání Brixenu
Z Čech až do Brixenu
Náš railtrip začal, a i přesto, že jsme si mezi vlaky naplánovali větší rozestupy,(na vyblbnutí dětí, sehnání jídla a pohodlné nalezení nástupiště přípojného vlaku,)České dráhy opět nezklamaly.🙄 Náš vlak z Prahy do Mnichova měl 2 hodiny zpoždění, skončil ve Schwandorfu a zbytek cesty jsme absolvovali přeplněnou lokálkou a nakonec vlakem , který začínal také v Praze o 2 hodiny později, ale na rozdíl od našeho ohnivého oře neměl zpoždění.
Na přestup v Mnichově jsme tedy místo 2 hodin měli 7 minut, a jen díky ochotným a všímavým lidem a Lady čtenářskému umění jsme se na přípoj na hranice Rakouska a Itálie dostali včas.
Pak další delší jízda pohodlným kupé s polohovatelnými sedačkami a přestup v moc pěkném horském městě Brenner na nízkopodlažní regionální vlak do Bressanone. Zde ještě poslední challenge v podobě nalezení autobusu, který nás hodí blíže k vybranému kempu, a pak už jen doufat, že bude místo. Bylo.ˇ
Oba stany jsme stavěli dost ve spěchu, protože od vysokých Alpských vrchů se stahovala mračna. Unavené děti si chvilku pohráli na hřišti, a když se spustil déšť rády zalezly do spacáků, a i když si všechny dáchnuly po cestě usnuly celkem rychle a my jsme je potom co utichly hromy do říše snů následovali.
Kolem řeky cesta a historické centrum města
Ráno děti zahájily den hraním na hřišti a jelikož nám z předchozího dne zbylo málo proviantu, museli jsme ho jít doplnit. Ještě že Lidl byl nedaleko. ☺️
Po snídani nás čekala cesta do centra Brixenu. Náš kemp ležel u velké rušné silnice, která protíná celé město. Naštěstí do historického centra Brixenu existuje příjemnější cesta kolem řeky Isarco po místní cyklostezce, kam nás nasměrovala milá paní recepční z hotelu. Děti se vyfotily u velké plechové krávy a pak už jsme pokračovali kolem zpěněného živlu. Daleko jsme procházkou nedošli a zastavilo nás dětské hřiště, a protože na levé straně nás doprovázely vinice, kde měli zapnuté zavlažování, děti v začínajícím horku víc bavilo se prohánět mezi dopadajícími kapkami vody. Než klouzání a houpání. V okolí tohoto města se pěstují odrůdy, ze kterých se vyrábí ceněné bílé víno různých typů, bohužel jsme při našem třídenním objevování žádné neochutnali.
Po dalším pochodu, kde se střídal stín s otevřenou krajinou a určitě krásnými výhledy na blízké kopce, jsme dorazili do částí, které vedou obytnou zástavbou a přes mosty a menší silnice až k srdci historického centra, kde už jsme se stavovali na zpáteční cestě z našeho předloňského Italského tažení. Děti známá místa poznaly, prošli jsme se tichými, úzkými uličkami kolem Kapucínského kláštera, postaveného a fungujícího od roku 1603, v jehož knihovně byly uchovávány důležité dobové spisy.
Nedaleko leží i klášter Klarisek Svaté Alžběty, který je prvním klášterem chudých sester Svaté Kláry v německy mluvící oblasti jižního Tyrolska, první zmínky o něm jsou už z roku 1230 a funguje dodnes. Další náš postup vpřed ale opět zabrzdilo velké dětské hřiště.
Odtud jsme děti dostali s příslibem zmrzliny, a tak jsme museli slib u Piazza Duomo nejdříve splnit. Toto srdce historického jádra města nezdobí jen barokní Katedrála Nanebevzetí Panny Marie, přestavěná v roce 1758 která byla roku 1950 povýšena na menší basiliku, ale i Frauenkirche, který na ní navazuje.
Široké náměstí pak z druhého rohu hlídá nejstarší svatostánek ve městě, románský kostel Svatého Michaela se 71 m vysokou zvonicí.
Osvěženi jsme pak v pálícím slunci pokračovali dle navigace k nenápadnému domku, ve kterém žil v letech 1852- 1855 spisovatel Karel Havlíček Borovský. Na jeho pobyt na nenápadném stavení odkazuje pamětní deska v češtině a v němčině, a musíme mu přiznat, že blízko takové rušné silnice bychom taky bydlet nechtěli.☺️
Cesta zpět mezi historické domy, kebab k pozdnímu obědu a příjemná cesta mezi řekou a vinicemi k plnícímu se kempu, druhá loupeživá výprava do Lidlu, malý večerní piknik u stanů, sprcha, a pak už do hajan a další den v Brixenu za námi⛺️
Po kopcích kolem Brixenu
Po probuzení a snídani si děti daly pravidelnou pauzu na hřišti, a když jsme byli připraveni všichni, nasedli jsme na autobus a nechali se odvést na zastávku u vlakového nádraží, odkud jsem si já myslela, že by mohl jet navazující autobus směrem k lanovce do známého střediska Plose. Očekávaný spoj ale dlouho nejel, a tak jsme po výměně názorů, podle navigace a za pomoci milé paní s kolem našli autobusové nádraží v Brixenu, odkud už správný autobus opravdu jel, ale další zastávkou na jeho trase byla i ta zastávka u vlakového nádraží kde jsme čekali předtím. Kde byla chyba nevíme, ale v této situaci uvízli i jiní turisté, kteří si potom cestu autobusem nahoru do kopce a mnohými zatáčkami užili s námi. Už z autobusu děti obdivovaly krásné výhledy na vzdalující se Brixen a na louky a lesy, které ho pak vystřídaly.
Po výstupu z autobusu jsme pokračovali k dolní stanici lanovky Plose, která je ve výšce 1060 m.n.m. a kterou jsme díky BrixenCard měli zdarma. Jízda nahoru byla super, během cesty nám zaléhaly uši, děti hlásily co vidí kolem a jaká je to velká výška a cesta rychle utekla.
Na horní stanici lanovky, ve výšce 2050 m.n.m. a jen co jsme z ní vyšli, nás uvítal svěží horský vzduch, kolo v kole a dětské hřiště.
Jen těžko jsme odtud děti dostávali, ale vybrali jsme si cestu Woodywalk, kde naštěstí po cestě bylo kromě krásných výhledů i spoustu dalších lákadel, jako třeba sochy různých zvířat, přírodní překážková dráha, či male vodní mlýnské kolo.
Po upravených cestách, obklopeni krásnými vrcholy, občas tichem a různými vůněmi jsme místo k další lanovce došli k restauraci a penzionu Rosalm, kde jsme naší tříkilometrovou procházku ukončili výborným jídlem a místním pivem a děti i hraním na hřišti.
Cestou zpět k lanovce Plose si děti užívaly ty atrakce, které cestou tam nestihly, a po zakoupení magnetky už nás čekala cesta lanovkou dolů, a potom nacpaným autobusem zpět do Brixenu a po přestupu na další autobus i do našeho kempu, kde znatelně přibylo spolubydlících. Nákup, večeře, snaha o nabití elektroniky, sprcha a po 13 nachozených kilometrech sladký spánek.
Odpočinkový den a zamávání Brixenu
Další den byl ve znamení odpočinku, a v Brixenu shánění kšiltovky na Petrovu připálenou hlavu. ☺️
Kšiltovka sehnána, k obědu kebab sněden, děti se vyřádily na hřišti, před deštěm jsme utekli, zásoby na večer, ráno a cestu jsme v Lidlu nakoupili.
Poznali jsme moc fajn Italské spolubydlící v kempu, kteří nás i děti hostili jídlem i kávou až nás to přivádělo do rozpaků. Lada jim alespoň namalovala obrázek a napsali jsme jim kontakt abychom se mohli revanžovat až někdy zavítají do Čech.
Ten večer jsme museli brzo na kutě, protože budíček další den zvonil velmi brzy. 💤
Užitečné odkazy
Brixen- základní informace
Brixen Card
Plose – lanovka i lyžařské středisko