11.8.-13.8.2023
Granada
A už tu byla cesta zpět na sever.
Po sbalení stanu a všech věcí jsme vyrazili na 150 kilometrů dlouhou cestu. Už když jsme se blížili ke Granadě byly vidět chudobné squaty ve skalách, v kontrastu s nimi pak zazářilo udržované starobylé město, jehož nejznámější památkou je v seznamu světového kulturního dědictví UNESCO zapsaný, palácový komplex Alhambra.
Blízko tohoto historického unikátu jsme zaparkovali a prošli zeleným parkem s šumícím potokem a vodopádem k hradbám u prvních paláců, ze kterých stejně jako v minulosti i teď zhlíží na okolí děla.
Komplex maurských paláců i obraných budov se začal budovat ve 13. století, a pokud byste si ho chtěli prohlédnout celý, vyhraďte si alespoň půl dne a klidně i déle. Nás ještě čekalo 250 kilometrů do rezervovaného ubytování, takže jsme stačili obdivovat jen renesanční Palácio de Carlos V, který se stavěl dlouhých 110 let a nebyl nikdy žádným panovníkem obydlen. Také jsme využili náš omezený čas k procházce v tichých uličkách mezi zdobenými domy tvořícími zázemí opevněného areálu, a jelikož jsme tuto zastávku chtěli využít i k občerstvení, vydali jsme se pod zelenými hlavami stromů a po četných schodech dolu k Puerta de las Granadas, která spojuje Alhambru s historickým centrem Granady.
Úzkou uličkou ověnčenou krámky s orientálně působícími suvenýry jsme došli až k Plaza Nueva de Granada, nejstaršímu a velmi důležitému náměstí s cennými budovami a zurčící fontánou. V boční uličce jsme se občerstvili výborným tapas, a potom už jsme se museli zase nalodit do našeho tmavomodrého korábu a pouštní krajinou a v teplotách přes čtyřicet stupňů jet po dálnici, kde jsme potkali pár lidí i aut, které zdejší klima zřejmě udolalo.
Zmrzlina nám všem přišla na zchlazení a za odměnu vhod. Do ubytování ve městě Murcía jsme přijeli tak upečení a navíc tak pozdě, že jsme si prohlídku raději nechali na další den.
Murcía a Teruel
Hned po přípravách na další cestu jsme se ráno vydali prozkoumat historické centrum města, které se rozkládá severně od řeky Segury, a je bludištěm úzkých uliček a hezkých náměstí, jako je třeba Plaza los Flores, kde se o víkendech konají trhy. Toto veřejné prostranství je zdobeno fontánou na které sedí socha dívky s květinami v klíně. Barevné a voňavé květy jsou přítomné po celé ploše tohoto důležitého bodu města a dokreslují jeho atmosféru.
Mnoha dalšími uličkami s v této ranní hodině zavřenými obchody a restauracemi, jsme dorazili až k známému náměstí Plaza de Cardenal Belluga, kde kromě dalších cenných staveb stojí zdejší klenot, Katedrála Svaté Marie, jejiž fasády jsou barokní, ale interiéry v gotickém stylu. Začala se stavět na konci 14. století a zdobí ji 90 metrů vysoká věž a pět zvonů, které v minulosti i dnes oznamují dobré i ty horší události v životě místních obyvatel.
Pro nevidící část skupiny byla velmi užitečná zmenšená maketa katedrály, samozřejmě i s braillským popisem.
I blízké náměstí s radnicí je moc hezké a ani zde kromě historických domu, soch a fontán nechybí květiny. Odtud už je to jen kousek zpět k řece ve které děti obdivovaly sochu sardinky, která vykukuje z vody a měla by sloužit jako fontána. Tato připomínka oblíbeného zdejšího svátku “Pohřbívání sardinky,” který se v Murcii za zvuku muziky a průvodů alegorických vozů s draky koná týden po Velikonocích , ale bohužel nefunguje a vodu z tlamy a ocasu nestříká.
Dopoledne však pokročilo, a tak jsme museli pokračovat dál v cestě Španělskem.
Jelikož bylo opravdu horko a my jsme měli poslední šanci smočit se ve slaných vlnách moře, po troše bloudění a ne zrovna příjemné zkušenosti se španělskou dopravní policií jsme na hezkou písečnou pláž Platja de la Garoferra nedaleko Valencie dorazili. Bylo to jen krátké vběhnutí do vody a museli jsme v naší dlouhé cestě pokračovat.
Naší další dnešní zastávkou na občerstvení a protažení bylo město Teruel, které leží v nadmořské výšce 915 m.n.m. Zdejší sakrální budovy v aragonském mudéjarském stylu jsou zapsány v seznamech kulturního dědictví UNESCO.
Procházka pod viaduktem Fernanda Hué a kolem bývalých obranných zdí ze kterých byla vidět nová část města a okolní zalesněné kopce, pokračovala úzkými uličkami mezi vysokými starými budovami. Cestu nám překřížila Salvádorova věž a na blízkém náměstí Plaza Torico nás občerstvila káva a zmrzlina.
Než jsme se ze spletitých uliček opět vymotali k autu, stihli jsme ještě v místním obchodě s regionálními výrobky koupit sýry, klobásky, i víno, k čemuž nám ochotný pán dal přednášku o přírodních podmínkách, tradiční výrobě a její historii v Teruelu a jeho okolí. Když jsme pak večer po zdolání více než 560 kilometrů dorazili do ubytování v Zaragoze, užili jsme si degustaci těchto místních dobrot a poslední večer ve Španělsku utekl jako voda.
Aínsa a přejezd do Francie
Jelikož nás čekal další dlouhý den na cestě, Zaragoza zůstala neobjevená.
Zato po 2 hodinách jízdy převážně klikatými horskými silnicemi, množstvím tunelů a s určitě krásnými výhledy na okolní vysoké vrcholy Pyrenejí a hluboká údolí jsme dorazili k horskému historickému městečku Aínsa.
Do historické části vede cesta do kopce, po četných schodech a uličkami se zachovalými cihlovými domy až k Plaza Mayor, kterou zdobí románský kostel Santa Maria postavený na trojúhelníkovém půdorysu.
Také vřele doporučujeme návštěvu Castillo de Aínsa, zbytky románské pevnosti, z jejichž hradeb je určitě krásný výhled na okouzlující horské okolí
Po posledním občerstvení ve Španělsku a pokračující cestě Pyrenejemi jsme přejeli zpět do Francie.🇫🇷
Další zastávka bylo umělou inteligencí doporučené městečko Saint- Gaudens. Nevím, proč nám zrovna tohle místo doporučila, protože tak velký kontrast mezi tímto ospalým městem, kde byl zajímavý asi jen kostel Saint Pierre a starobylou Ainsou, bylo do očí bijící.
Po nezbytném občerstvení jsme se tedy s městečkem, kde výhled do krajiny kolem hyzdí kouřící komíny nějaké továrny docela rádi rozloučili, a po další porci kilometrů jsme dorazili k ubytování u města Cahors, kde jsme měli naplánovaný den odpočinku a dalšího prozkoumávání.
Více fotografií z celého roadtripu najdete na této facebookové stránce.
